Skutečným smyslem stresu je připravit naše tělo na akci v případě nebezpečí. V průběhu stresu produkují nadledvinky tři hormony, kortizol, adrenalin a noradrenalin. Kortizol zapříčiňuje zvýšení hladiny cukru v krvi, a tak poskytuje tělu snadno dostupnou energii. Adrenalin a noradrenalin umožňují tělu rychle reagovat a pracovat.
Extrémní nebo dlouhodobý stres může ale bohužel způsobovat, že naše tělo bude pracovat nad rámec toho, co dokáže z vlastní vůle. To vede k různým fyzickým příznakům a potížím nebo až k vyhoření. Syndrom vyhoření totiž vyplývá z nepolevujícího stresu, ale se stresem nemůže být zaměňován. Při vyhoření vlastně běžíme na prázdno, nemáme téměř žádnou motivaci něco změnit a nevidíme ani naději v pozitivní změnu. Při stresu si obvykle umíme představit, že se s danou situací nakonec nějak vypořádáme a získáme nad ní znovu kontrolu. V tomto je hlavní rozdíl.
Vyhoření může být způsobeno dlouhodobým vystavením se stresu v zaměstnání, např. nadměrné pracovní zatížení nebo příliš malé uznání v kombinaci s vlastnostmi jako jsou perfekcionismus, nadměrná svědomitost a workoholismus. Vyhořelý člověk má téměř nulový zájem o svou práci, nebaví ho, je neklidný, nervózní a negativistický. Dále má problém s koncentrací, může i častěji zapomínat. Má málo času na sebe i na svou rodinu. Objevuje se zvýšený příjem léků a vyšší krevní tlak, což později může vést i k infarktu či mrtvici.
Asi trpím syndromem vyhořením, co teď? Jak se zbavím těch pocitů bezmoci a znovu se vrátím do svého života?
Úplně první si musíte uvědomit, že se v tomto stavu opravdu nacházíte, protože jedině tak se s tím dá něco dělat. Dysfunkční myšlenkové procesy a neadekvátní reakce ohrožují vaše vztahy a práci, ale i to nejdůležitější, vaše zdraví. Asi to teď zní trochu hloupě, ale opravdu je důležité si uvědomit, že máte syndrom vyhoření nebo se k němu už hodně blížíte, protože mnoho lidí si to nechce připustit nebo si to dokonce ani neuvědomuje. Tady je dobré mít kolem sebe správné lidi, kteří mohou upozornit, že se s vámi něco děje a možná vám i trochu pomoct. Zároveň i my bychom si měli všímat chování lidí kolem nás a když to bude potřeba, tak je upozornit. Nikdo přece nestojí o to pracovat s vyhořelým kolegou.
Když jste si uvědomili, že tímto syndromem trpíte nebo se k němu aspoň blížíte, je čas začít jednat. Důležité je říct si, že tato situace není konečná a že se s ní dá něco dělat. Syndrom vyhoření je totiž léčitelný. Dalším úkolem je popřemýšlet nad tím, proč jste se do tohoto stavu dostali, identifikovat hlavní problémy. Bylo to kvůli práci, kvůli osobnímu životu nebo dokonce kvůli mixu obojího? Nejste rozmrzelí z toho, jak málo/jak moc se toho od vás očekává? Nepostrádáte osobní spokojenost či nadšení?
Dále, naslouchejte svému tělu. Dejte si pauzu, více relaxujte, ale i sportujte. Pohybem se v těle vyplavují endorfiny, někdy také nazývány jako hormony štěstí. Ty dokáží naše tělo zaplavit veselou náladou. Někdy stačí i obyčejná procházka na čerstvém vzduchu. Dodržujte pitný režim, pijte hodně čisté vody. Jezte zdravě, vyhýbejte se fast foodům a jídlům obsahujícím hodně mastnoty a škrobu. Snažte se dostatečně spát a tolik nestresovat, v tom vám právě pomůže i zdravá strava, dodržování pitného režimu a dostatek pohybu.
Pokud to je možné, vezměte si volno nebo dovolenou a prostě vypněte. Neřešte chvíli stresové situace. Jeďte někam, kde se zbavíte stresů (ať už to jsou stresy z práce nebo osobního života). Zkuste naopak myslet na jiné věci, radovat se a být vděčný.
Snažte se opět najít rovnováhu mezi prací a osobním životem. Přemýšlejte nad tím, jak postupovat dál, abyste se z tohoto stavu kompletně dostali a aby se to, pokud možno, už neopakovalo. Hledejte své úspěchy i to, v čem se vám daří, uvědomte si svou osobní hodnotu. Syndrom vyhoření se nedá vyřešit, pokud vaše práce není v souladu s vašimi hodnotami a dlouhodobými cíli.
A v neposlední řadě, investujte do sebe. Ať už to je dovolená, oblíbený parfém, hezké oblečení nebo třeba i vzdělání (kurzy, workshopy, přednášky…), vždycky to stojí za to a nemusí to být ani drahé.
Pokud cítíte, že se z tohoto stavu sami nedostanete nebo že prostě potřebujete trochu pomoct, můžete navštívit psychologa. V průběhu terapie psycholog zkoumá faktory, které přispěly ke vzniku syndromu vyhoření. Naučíte se víc pečovat o sebe a najít tu správnou rovnováhu mezi prací a osobním životem. Bude pro vás také důležitá podpora a pomoc od okolí.
Nezapomínejte, že i když se ze syndromu vyhoření dostanete, měli byste stále udržovat rovnováhu mezi pracovním a osobním životem, umět taky někdy říct ne, když usoudíte, že je to nad vaše síly, a nečekat, že všechno (včetně vašich výkonů) bude perfektní. Samozřejmě nezapomínejte na sebe, umějte odpočívat, zajít si třeba do přírody, na chvíli vypnout a nebrat si všechno až moc osobně. A to stejné platí i pro prevenci syndromu vyhoření.
Radujte se a užívejte si života!!!
O autorce
Edita
Křestním jménem Edita, ale většinou jí nikdo neřekne jinak než Edith. Je studentka oboru fyzioterapie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Ráda cestuje a chodí do přírody. Píše raději než čte, ale když už zrovna nemusí v ruce držet učebnici, udělá si čas i na nějakou zajímavou knihu.