McKenzie metoda nebo také mechanická diagnostika a terapie je často používaná metoda ve fyzioterapii. Má velmi dobré výsledky u léčby bolestí zad i kloubů. Tato metoda je podložena vědeckými studiemi a výzkumem. Dnes bych ale ráda mluvila o její trochu jiné stránce a v čem vidím její klady.

Přirozenost

Velmi se mi líbí, jak v rámci této metodiky pracujeme s pacientem. Není potřeba různých přístrojů poskytujících elektroléčbu nebo laserterapii. V McKenzie metodě je hlavní pacient a možnost lidského těla se uzdravit. A to ve většině případů naprosto samo. Tím je míněno, že pacient za spolupráce fyzioterapeuta “odvede” celou práci sám. Jako terapeuti umožňujeme pacientům takový stav, kdy dojde k úzdravě a bolesti odezní. Samozřejmě to není možné u všech pacientů, ale u velké většiny ano.

V rámci terapie je pacient nabádám k tomu, aby začal své tělo opět poslouchat. Často si naše tělo řekne, co potřebuje, aby mu bylo lépe. Jen my to přehlížíme. Stává se mi, že pacienti s bolestmi zad, kteří by měli dle vyšetření cvičit spíše ve směru záklonu, během některé z návštěv řeknou, že je pro ně velmi příjemné, když si stoupnou, natáhnout ruce ke stropu a trochu se zakloní. Postupem času si sami začnou všímat, co jim ulevuje od bolesti a těmto pohybům se velmi rádi věnují. A to i dlouhodobě.

Jednou jsem slyšela o ajurvédě, že díky technikám z této indické tradiční medicíny, je naše tělo uvedeno do takového stavu, že může opět správně fungovat a uzdraví se samo. Protože naše tělo má schopnost regenerace a hojení. To je již dávno dokázaný fakt. A vědět to dodá člověku pocit zdravé sebedůvěry a zdravý postoj k bolestem. Já určitou podobnost vidím i v McKenzie metodě.

Pacient má nad situací zdravou kontrolu

S touto sebedůvěrou se pojí i to, že v rámci McKenzie terapie je pacient velmi aktivním účastníkem. V praxi spolupracujeme s pacientem a snažíme se najít právě tu nejlepší možnost. Vzájemně přemýšlíme nad tím, kdy nejlépe zařadit cvičení, jak se během dne pohybovat, jak sedět nebo jak odpočívat. Pacient není postaven před řešení, aniž by mu nebylo vysvětleno. Zná důvody, proč terapie probíhá právě takovým směrem a proč by měl cvičit.

Jsem vždy velmi nadšená, když pacient přijde a řekne, že se bolesti již skoro neobjevují a když se objeví, tak přesně ví, co má udělat. A také velmi dobře ví, co udělal špatně. To je pro mě naprosto skvělá zpráva. Pacient totiž získal zdravou kontrolou nad svými bolestmi, naučil se s nimi pracovat a také odhalil, čím si bolest způsobuje.

Samostatnost

A když toto pacient ví, tak také ví, že si bude moci s velkou pravděpodobností umět pomoci i v budoucnu. Pacienty učíme i prevenci a tak je vedeme k samostatnosti. Žít v představě, že při každé menší bolesti zad potřebujeme lékaře nebo terapeuta, není zrovna ideální. Takové smýšlení může sklouznout k nadměrnému strachu o vlastní zdraví, strachu z pohybu nebo chronické bolesti. Jistě jsou pacienti, kteří pomoc potřebují opakovaně. Ale spoustu “vyléčených” pacientů dokáže svoje bolesti zvládnout samostatně bez nutnosti návštěvy lékaře.

Varovné signály

Díky velmi podrobnému McKenzie vyšetření víme, kdy je nutné pacienta odeslat zpět k lékaři a k dalšímu vyšetření. A v tom vidím obrovskou výhodu. Ačkoli není vždy možné najít vhodnou léčbu pro každého, tak o tom, který pacient k nám nepatří, si můžeme být opravdu jisti. Důkladné vyšetření bere v úvahu množství rizikových faktorů a tím je tato metoda velmi bezpečná pro pacienta. A myslím, že by takové vyšetření mělo být součástí všech směrů fyzioterapie.

Nakonec bych ještě ráda zmínila, že tento článek píši čistě za sebe a sdílím svůj dojem z McKenzie metody a toho, co jsem se za poslední roky díky ní naučila. Já v ní ale ráda vidím právě tyto prvky. Mám samozřejmě ráda i vědeckou stránku, ale asi ještě více se mi líbí, že vytváří velmi dobrý vztah mezi terapeutem a pacientem. A možná i proto má velmi dobré výsledky v praxi.