Bolest, ať už fyzická či psychická, je subjektivním pocitem člověka. Pocit bolesti je zprostředkována pomocí funkce nervového systému a mozkové kůry. Bolest obvykle prožíváme jako nelibost, a tak se jí logicky snažíme vyhýbat nebo se jí alespoň rychle zbavit. Přestože je tolik obávaná, musíme si přiznat, že je součástí života. Jak bychom měli bolest správně vnímat a jak se s ní vyrovnat, když už se náhodou objeví?
Bolest
Prožitek bolesti je u každé osoby individuální a záleží na mnoha okolnostech, např. na pohlaví, věku, na tom, jaký má daná osoba práh bolesti, ale i na prostředí (bolest vnímáme lépe doma, než v cizím prostředí jako je třeba nemocnice) a na denní době (rozdíl bolesti v noci a ve dne), dále záleží i na duševním stavu a typu bolesti.
Typicky snáší bolest lépe sportovci, protože jsou zvyklí nepříjemné pocity ignorovat, lépe řečeno je určitým způsobem potlačit a začlenit do sportovního výkonu tak, aby i přes bolest mohli dál pokračovat ve fyzické aktivitě. Bylo zaznamenáno mnoho případů, kdy sportovci i přes nemalé zranění dosáhli výborného výsledku, a to díky tomu, že uměli s bolestí a nepříjemnými pocity efektivně pracovat.
Pocit bolesti ovlivňuje centrální nervový systém, což má za následek zvýšené dýchání, zvýšenou srdeční frekvenci a větší průtok krve v mozku i svalech. Cílem těchto procesů je udržet stálost vnitřního prostředí.
Ačkoliv je bolest obvykle vnímána negativně, musíme se podívat i na jiný úhel pohledu. Bolest má také informativní charakter, ukazuje na fyziologické omezení těla a varuje nás, že se v našem organismu děje něco nesprávně a že by se s tím mělo něco udělat. Lokalizace bolesti napomáhá lepší identifikaci onemocnění nebo poškození tkáně a usnadňuje i vhodný výběr léčby. Bolest je také nejčastějším důvodem, který nás nutí navštívit lékaře.
Vyrovnávání se s bolestí
Bolest dělíme podle více hledisek, jedno z nich je podle intenzity. Se slabou intenzitou není takový problém, tu většina lidí nějak zkousne a vydrží.* Vyvstává tu ovšem otázka, jestli tohle už není dostatečný podnět k tomu, abychom si uvědomili, že se v našem organismu něco děje a měli bychom s tím tedy něco dělat. Není nutné hned běžet k lékaři, důležitější je zařadit do našeho každodenního života určité změny a preventivní opatření, a tak s bolestí účinně bojovat.
Větší problém ale nastává, když se objeví bolest s intenzitou větší. V tu chvíli už mnoho lidí sahá po prášcích. Ano, prášky jsou výbornými pomocníky, bohužel jejich přemíra naše tělo zatěžuje a nepůsobí dobře na naše orgány (žaludek, játra, celkově trávicí ústrojí). Proč nezkusit místo polykání prášků něco pro tělo mnohem přirozenějšího? V minulosti lidé taky prášky neměli a museli si poradit (obklady, bylinky…). Pokud už po prášku ale opravdu sáhnete, nemělo by to znamenat, že se zase rychle pustíte do práce, ale raději si trochu odpočinete.
Je samozřejmě také důležité hledat příčinu bolesti. Pokud už nás bolest trápí delší dobu, nemá cenu se jí zatěžovat nebo ji stále jen tišit. V tuto chvíli bychom se měli vydat k lékaři. Už bylo zmíněno, že bolest má nějaký důvod, v těle se prostě něco děje a neměli bychom to tak nechávat.
Jak bychom měli k bolesti přistupovat?
V situaci, kdy se objeví bolest, nikomu nepřispěje negativistický přístup a celková psychická nepohoda. V tomto případě k bolesti fyzické přidáváme navíc tu psychickou a tím se bolest ještě zvětšuje. Mnohem přínosnější je si uvědomit, co se stalo, přijmout tuto situaci a adekvátně proti bolesti zasáhnout. Převzetí kontroly nad pocity, které během bolesti prožíváme, je užitečná metoda, jak se s nimi vypořádat. Je jasné, že ze začátku nebude jednoduché bolest přijmout, ale musíme to brát trpělivě a s pokorou, žádná bolest totiž není bezdůvodná. Další přínosnou věcí je aktivní a pozitivní přístup k životu. Pozitivní mysl je prvním krokem k duševní pohodě. Každému pomáhá, když se cítí dobře v místě, kde se zrovna nachází. Je důležité mít kolem sebe také někoho, kdo nás podpoří v těžkých chvílích, někoho, kdo je tu pro nás stále a za každých okolností.
Jak k bolesti přistupovat jako zdravotnický personál?
Zdravotnický personál se nepotýká jen s bolestí svou, ale i s bolestí pacientů, o které pečuje. Důležité je si uvědomit, že pacient s bolestí může ztratit kontrolu nad svým chováním, tedy se k nám nemusí chovat zrovna mile. My bychom si to neměli brát osobně a radši pacienta podpořit a povzbudit ho.
Tady opět platí, že každý člověk je individuální a stejně tak prožívá i bolest. Jako součást bolesti může pacient pociťovat strach, úzkost a mohou se u něj objevit i deprese, nemusí s námi chtít spolupracovat a může být celkově negativistický.
Našim úkolem je, aby se pacient cítil co nejlépe, a to i po psychické stránce. Důležité je respektovat individuální prožívání bolesti u pacientů, pomoci nemocnému zaujmout úlevovou polohu, být pro něj psychickou podporou a nebýt pro něj dalším zdrojem bolesti. Pro pochopení velikosti bolesti pacienta se používá škála stupňů bolesti, kdy pacienta vyzveme, aby nám na škále ukázal, na konkrétní stupeň bolesti.
Výsledkem pocitu bolesti je chování pacienta nápadné z vnějšku, tedy to, co říká, dělá, jak se chová, jakým pohybům a polohám se vyhýbá a naopak, která poloha je pro něj úlevová. Vyjádření bolesti souvisí i s psychologickými vlastnostmi jedince a jeho temperamentem.
Práce s takovými pacienty není psychicky vůbec jednoduchá, proto je také důležité myslet sami na sebe, umět si udělat chvíli na sebe a vypnout. Zajít si třeba do přírody, udržovat se v psychické pohodě a mít pozitivní mysl a nebrat si všechno až moc osobně.
Získejte další informace o přístupu k bolesti na těchto odkazech
O autorce:
Křestním jménem Edita, ale většinou jí nikdo neřekne jinak než Edith. Je studentka oboru fyzioterapie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Ráda cestuje a chodí do přírody. Píše raději než čte, ale když už zrovna nemusí v ruce držet učebnici, udělá si čas i na nějakou zajímavou knihu.