Téma, které zajímá značnou část pacientů, kteří trpí bolestmi kolem. Problematika je velmi široká a v tomto článku se pokusím uvést kritéria pro operaci, obecné přístupy a doporučení vyplývající z výzkumů a několik dalších věcí, které by Vás mohly zajímat. Artroskopické operace se staly jakýmsi trendem. Otazník visí nad tím, jestli jsou tyto operace opravdu takovým přínosem. Je v našem zdravotnictví zdraví pacienta na prvním místě? Nebo je zdravotnictví poháněno profitem a čím dražší léčba, tím více peněz do daného zařízení? Nad takovými otázkami často uvažuji, jelikož toto může stát i za tím, že se raději přistupuje k chirurgickému řešení než konzervativní rehabilitaci i v případě, že není důkaz o přínosu pro pacienta.

Operovat?

Jsou určité stavy, které vyžadují chirurgické řešení a výsledky těchto operací opravdu vedou k dobrým výsledkům ve prospěch pacienta. Mezi tyto stavy patří:

• Vysoký stupeň osteoartrózy
• Ruptura předního zkříženého vazu v koleni
• Různé typy zlomenin čéšky, stehenní, lýtkové či holení kostí
• Nádorové onemocnění v oblasti kolene
• Vrozené deformity kloubu a okolních struktur
• Odstranění Bakerovy cysty

Pak je tu ale skupina méně závažných stavů, u kterých je výsledek operace ne zcela přesvědčivý. Poruchy menisku, změny na chrupavce a celkové degenerativní změny jsou běžné u široké populace. Operace nepřináší lepší výsledky než rehabilitace samotná a přitom nese další rizika z prováděného zákroku. Často se také lékaři pouští do “čištění nebo obrušování” chrupavky, což může vést k dřívějšímu nástupu artrózy.

Proč se tedy zůstává u chirurgických zákroků u menších poranění?

Na tuto otázku není jednoznačná odpověď, důvodů by bylo hned několik. Přístup k lidskému tělu jako věci, kterou je potřeba opravit je jedním důvodem. Tak přemýšlí pacienti i lékaři. Avšak zapomínáme na to, že naše tělo je schopné regenerace a adaptace. A také zapomínáme, že přirozeně stárne a některé odchylky jsou normální a většině z nás žádné obtíže nepřináší. Dnešním trendem je, že chceme vše hned a s minimálním úsilím. Často je však nutné vynaložit energii a čas proto, aby se Váš stav zlepšil. Z dlouhodobého hlediska můžete z takového přístupu jen těžit. Nejen, že lépe poznáte vlastní tělo, zasloužíte se také o prevenci různých obtíží a naučíte se s obdobným problémem pracovat sami.

Dále také operace jsou finančně daleko přínosnější než pouhá rehabilitace. Drahé nástroje, více personálu, léků a hospitalizace pacienta, to vše je vysoce nákladné a zdravotní pojišťovny tuto péči plně hradí. U nás se na porovnání finančních nákladů operace a rehabilitace vzhledem k výsledku nehledí. Ale v některých evropských zemích se přihlíží k tomu, že levnější rehabilitace má stejný, ne-li lepší efekt a nese daleko méně rizik a komplikací. Navíc je k rozhodnutí o provedení operace přizván nezaujatý lékař, aby případ posoudil.

Také jde o jakýsi zažitý postup. Artroskopické operace mají pevnější tradici než rehabilitace. Především jsou prováděny lékaři, kteří jsou respektováni. Avšak rehabilitaci ne každý lékař uznává jako relevantní obor a často je její efektivita zpochybňována. Naštěstí vidíme více a více výzkumů ve prospěch konzervativního přístupu. U pacientů je však nadále hodnotnější názor lékaře, který často operaci vykonává a tedy má před sebou potencionálního “klienta”. Nejsem si vždy jista, že rozhodnutí o operaci je jen ve prospěch pacienta, ale možná i ve prospěch zdravotního zařízení. Zůstává tedy pacient na prvním místě při takovém rozhodnutí?

Rehabilitace – první volba při léčbě bolestí kolen

Dle mnoha Guidelines (doporučení, jak postupovat při léčbě konkrétního problému) je rehabilitace první volbou léčby pro bolesti kolen. Bohužel jedním z problémů je, že čekací lhůty na rehabilitaci jsou velmi dlouhé, a tak operace může být ve výsledku tím rychlejším řešením. To však neznamená, že operace přinese žádaný výsledek. Není výjimkou, že se setkávám s pacienty, kteří trpí stejnými bolestmi jako před operací a vlastně necítí, že by se něco změnilo a nakonec stejně skončí na rehabilitaci. V jiném případě, kdy se doporučí operace, pacient čeká několik měsíců, do té doby necvičí a následně se vytváří tzv. druhotné nebo přidružené problémy (kloubní blokády, oslabení a zkrácení svalů, někdy i zvýšení  celkové hmotnosti a mohou se objevit i bolesti zad vzhledem k celkové snížení fyzické aktivity). A po operaci pacient stejně skončí na rehabilitaci, tak proč to neudělat opačně a k operaci přistoupit jen ve velmi nutných případech.

Pokud jste se  objednali na pracoviště, kde je objednací lhůta delší než pár týdnů, tak můžete zvolit postup, který zkusíte sami. Jde poměrně o jasný plán, jehož cílem je zbavit se bolesti a dosáhnout plného rozsahu pohybu. V některých případech se nesetkáme s omezením rozsahu pohybu, ale je nutné určité svalové skupiny posílit. Poté se vracíte do Vašich sportovních aktivit a řídíte se preventivními opatřeními. 

Co Vás může dále zajímat:

Mohu sportovat s bolestí kolene?

V případě, že bolest kolene nevzniká a nebo se nenavyšuje u sportu, který provádíte, tak sportovat můžete. Často se stává, že se při sportu dokonce obtíže zmenšují a tehdy se snažíme maximálně podpořit danou aktivitu. Pokud však sport produkuje bolest, tak je na čase přestat. Mohli byste ještě více podpořit daný problém. Když je to možné snažte se udržovat svou kondici vhodnou fyzickou aktivitou, aby nedocházelo k druhotným změnám jako oslabení či zkrácení svalů nebo zvýšení tělesné hmotnosti.

Co s výsledkem zobrazovacích metod?

Bohužel na snímky zobrazovacích metod (jako je rentgen, CT nebo magnetická rezonance) se nemůžeme zcela spolehnout. Změny kloubních struktur se objevují i u zdravé populace, která bolesti nemá. To v některých případech vede i k tomu, že při operaci je odstraněna vada popsána na těchto snímcích, ačkoli za bolestmi může stát úplně jiná struktura v koleni. To je i důvod, proč někteří pacienti po operaci nezaznamenají zlepšení. Ale v určitých případech je snímek nutný, pakliže průběh rehabilitace neodpovídá klasickému obrazu. Nutno ale říci, že třeba přetržený přední zkřížený vaz v koleni není vždy na rezonanci vidět, ačkoli při provedení diagnostické artroskopie (miniinvazivní diagnostická metoda, při které je zavedena do kloubu kamera a případně i další nástroje) je potvrzeno.

Kam se obrátit?

Obraťte se na pracoviště, které má s těmito obtížemi zkušenost. Terapeut by měl objektivně vyšetřit Vaše obtíže a přizpůsobit cvičení právě Vám. Vyšetřeno je zaměřeno na funkci kolene a posuzuje aktuální bolesti a omezení rozsahu. Ještě než se pustíte do posilovácího tréninku či tréninku na nestabilních plochách, tak by Vaše koleno mělo mít plný rozsah pohybu (to znamená asi stejný rozsah jako má vaše druhé koleno) a z velké části byste již měli být bez bolesti. Tento postup volíme, pakliže zjistíme, že problém se šíří z kloubu. V případě, že za bolestmi stojí svaly, tak je důležité tyto skupiny posílit. Samozřejmě může dojít k celkové svalové únavě, ale Vaše bolestivé místo nesmí trvale bolet. Byla by to známka přetrénování.

A jaký je závěr? Podle mého by první volbou u bolestí kolen by měla být rehabilitace a správně stanovený plán cvičení založený na vstupním vyšetření pacienta. Opakovaně se setkávám s pacienty, kteří jsou po operaci, ale nepociťují očekávané zlepšení a lékaři jsou instruováni, aby se “prostě jen hýbali”. Pacient někdy přichází měsíce nebo i roky po operaci a teprve rehabilitací a správným cvičením se zbaví bolestí a omezení ve svém životě. Také přichází pacienti, u kterých je operace v plánu, a během cvičení se zbaví všech obtíží, ale nadále jsou odesíláni na operaci. Pokud by takový odcvičený pacient přišel teprv v tuto chvíli k lékaři, byl by odeslán také na operaci? Samozřejmě v některých případech je operace nezbytným řešením, ale je to spíše menší procento pacientů s poruchami menisků či chrupavky.