Fyzioterapie se stává stále populárnější a já osobně, jako fyzioterapeut, jsem za to ráda. Často se mě moji pacienti, zda je třeba chodit pravidelně na tzv. udržovací terapie. A to mě přimělo k otázce, potřebuje každý svého fyzioterapeuta?
Úkol fyzioterapie
Jak jeden z hlavních cílů vidím to, abychom ho pacienta vrátili zpět do běžného života s žádným nebo co nejmenším omezením a bolestmi. Ať už pacient přichází s bolestmi zad, po operaci kolene nebo obrně lícního nervu, vždy je hlavním cílem odstranit vzniklé obtíže v takové míře, v jaké to vzhledem k terapii možné. Dbáme na dosažení co nejlepší kvality života a v neposlední řadě věnujem čas prevenci, úpravě pohybového režimu a snažíme se pacienty motivovat k pravidelnému pohybu obecně.
Je třeba chodit pravidelně?
Zde záleží na daném stavu a také na tom, zda fyzioterapie může přinášet pozitivní výsledky. U chronických stavů jako jsou revmatologická onemocnění kloubů, neurologické diagnózy a další více specifická onemocnění má fyzioterapie svůj účel a pomáhá pacientům většinou udržet nebo mírnit postupné zhoršování stavu, které k těmto nemocem patří. Tito pacienti ale tvoří docela malé procento na běžných ambulancích a často spíše dochází na specializované pracoviště. Druhá, daleko větší skupina pacientů, většinou přichází pro bolesti zad, kloubů, jsou to také pacienti po operacích a úrazech. A zde je podle mě důležité obtíže odstranit, pacienta vrátit do života a „neudržovat“ ho jako pacienta.
Pacient i po skončení fyzioterapie?
Čistě s psychologického hlediska není vždy zcela vhodné nazývat pacienty pacienty. Už to označení samotné, tato nálepka, může zapříčinit zdlouhavější léčbu a podpořit chronické obtíže. Sama se snažím své pacienty podpořit v tom, aby se viděli jako zdraví s tím, že aktuálně nějaká část jejich těla projevuje bolest. Tato bolest má ale za účelem nás upozornit, že něco není zcela tak jak má a my bychom společně měli pracovat na změně. Čím dříve můžeme naše pacienty této nálepky zbavit tím lépe pro ně a pro jejich zdraví.
V určitých případech může být vhodné jednou za čas terapeuta navštívit, přikláněla bych se ale k tomu, že by se mělo jednat spíše o konzultaci, nikoli léčbu. Možná v budoucnu budete potřebovat poradit s novým sportem a jeho kompenzací nebo si nechat doporučit vhodné cvičení na doma. I to vše mohou fyzioterapeuti nabízet, ale není třeba být v jejich neustálé péči. Vím, že pro mnoho lidí je tato pravidelnost jakousi jistotou, že se mají vždy na koho obrátit. Tím ale často přenechávají zodpovědnost za své zdraví na někom jiném než na sobě a svému zdraví a tělu nevěří. Zde si myslím, že je potřeba vybudovat si zdravou důvěru ve své vlastní možnosti a svoje zdraví, pečovat o něj a nemít pocit, že by se každou chvílí mohlo něco stát.
Chronicita jako příjem do zdravotnictví
Z mnoha chronických pacientů se stává pravidelný příjem ve zdravotnictví. A to se netýká zdaleka jen bolestí zad a kloubů, ale chronické stavy a tzv. civilizační onemocnění jsou stabilním příjmem mnoha lékařů. Zde je opravdu otázkou, jak efektivní je léčba těchto pacientů a zda by léčba neměla probíhat jinak, více celostně. Berte však toto jako spíše moji takovou úvahu a také přiznání toho, že ačkoliv bychom si přáli našim pacientům pomoci, úspěšnost celkově není tak vysoká. Když toto vztáhnu k fyzioterapii, tak výsledky studií ukazují stejné výsledky ve snížení bolesti při obecném cvičení a specificky zvolené cviky nejeví výrazně větší přínos. Zde je opravdu vhodné zhodnotit, zda námi zvolený postup může zlepšit kvalitu života pacienta a alespoň částečně ho zbavit obtíží či nikoli.
A zde přichází na řadu dvě důležité věci. Jednou z nich je průběžné vzdělávání zdravotnických pracovníků, touha zlepšit se a kriticky zhodnotit, zda je náš přístup vhodný. Nejedná se však jen o samotné léčebné postupy, ale také naši komunikaci a objektivitu. Druhá věc je, umět si přiznat, že nadále není v našich možnostech pacientovi pomoci, ale to neznamená, že léčby jen ukončíme. Zde je třeba hledat další řešení, další možnosti léčby, konzultace s kolegy ale také mezioborová spolupráce a doporučení dalších možných postupů. Jakýsi návrh další možné léčby by měl přijít ve chvíli, kdy nedochází ke splnění našich cílů v léčbě, stav se horší nebo stagnuje. Nemělo by být v našem zájmu udržovat pacienta jen proto, abychom si udrželi příjem a mohli vykázat dostatečné množství kódů na pojišťovnu.
Dobrý fyzioterapeut se o práci bát nemusí
Jestli přemýšlíte o tom, jak svou praxi udržet a mít dostatečný počet pacientů nebo klientů, věřte mi, že vaše výsledky budou mluvit za vás a nemusíte se bát o nedostatečný počet lidí. Více než v jakémkoli jiném oboru je třeba, abychom my, co pečujeme o zdraví ostatních, dbali opravdu na kvalitu a prospěch pacienta byl na prvním místě. To neznamená, že bychom měli pracovat zadarmo nebo že si naše práce nezaslouží ocenění. Zaslouží. Ale ruku v ruce jde právě s tím, abychom byli schopni našim pacientům a klientům pomoci, vrátili je zpět do života a nepodporovali chronické stavy.